Jevištní technikou se v rámci divadelního provozu rozumí soubor technických prostředků, které se podílejí na tvorbě, stavbě a změnách divadelních scén.
Obvykle se k jevištní technice počítají jevištní tahy, jevištní točny, jevištní stoly a propadla, opony a různé speciální prvky – posuvné stěny, portály, pomocná zdvihací zařízení apod.
V současnosti je obvyklé, že zejména prostředky prvních tří skupin jsou používány jak k tzv. přestavbě scény (která se většinou odehrává mimo pohled diváka – za oponou, o přestávce – např. proměna paláce v lesní hvozd), tak jako inscenační prvek, kdy tzv. hrají – divák může např. na otevřené scéně sledovat, jak herec s použitím otočné scény postupně prochází různými prostředími hry nebo jak se spuštěním skupiny
kulis stane z prázdného prostoru zastavěná náves.
Opona je scénický prvek, který bývá řešen jako zcela samostatný systém, nezávislý na ostatních a se specifickými požadavky (opona musí zafungovat vždy – jako jevištní prostředek pro případ nejvyšší nouze).
Zbývající prvky jsou zpravidla velmi rozměrná a těžká zařízení, používaná poměrně zřídka a téměř vždy pouze k přípravě scény.