Jevištní tahy se dělí na bodové a prospektové. Na bodový (lanový) tah lze zavěsit kulisu v jednom bodě, zatímco prospektový tah je tahová tyč situovaná rovnoběžně s hranou dělící jeviště a hlediště a zavěšená na několika lanech, na kterou lze kulisu zavěsit ve více bodech. Tahy lze používat i v součinnosti, kdy několik tahů zvedá jednu (rozměrnou) kulisu; zpravidla se přitom ale
nekombinují tahy prospektové a bodové.
Z pohledu fyziky je jevištní tah de facto obyčejná kladka (resp. kladkostroj) umožňující spouštět kulisy od provaziště (horní sféra jeviště) na jeviště a vytahovat zpět po svislé dráze délky 15 až 30 m. Kulisa může být téměř cokoliv, od hedvábného šálu (znázorňujícího třeba mlžný opar) až po velmi hmotnou ocelovou konstrukci s výdřevou (představující středověký hrad). Maximální rychlost jízdy tahu
s kulisou bývá zpravidla 0,5 až 1 m/s, ale může být až 2 m/s, nosnost tahu bývá obvykle od 200 do 1 500 kg. Když se vezme v úvahu ještě požadavek na poměrně přesné nastavování polohy tahu ve vertikálním směru, ukazuje se, že až tak obyčejná kladka to přece jen nebude.
Tahy bývaly a v mnoha divadlech dodnes jsou poháněny převážně ručně – za pomoci nekonečné smyčky konopného lana „kulisáci“ vytahují kulisy pouze za použití síly svých paží (a s dopomocí protizávaží). Takovýchto (prospektových) tahů je v divadle běžně k dispozici až několik desítek. Jejich předností je velmi tichý chod a plynulý pohyb, nedostatkem malá nosnost a závislost na lidském činiteli. S růstem požadavků na
složitost scény, a tím i na nosnost, rychlost a koordinaci tahů vznikly tzv. strojní tahy, u nichž se jako pohon začaly používat motory různých typů. Klasickým pohonem strojních tahů byl donedávna stejnosměrný motor, vyznačující se zejména relativně tichým chodem a snadným řízením otáček. Pro velká divadla (a velké kulisy) se používají motory hydraulické (lineární nebo rotační). V posledních několika letech se standardem
stává asynchronní motor – jeho předností je relativně nízká cena a snadné řízení prostřednictvím měniče frekvence. Vedle způsobu pohonu se tahy liší také způsobem zalanování (druhem kladkostroje), přítomností protizávaží a provedením navíjecího bubnu. Součástí strojního pohonu je dále brzda (opět v různém provedení; z bezpečnostních důvodů zpravidla zdvojená) a bezpečnostní koncové spínače (pro obě krajní polohy), nejčastěji
rotačního typu.
Vlastní funkce tahů spočívá v tom, že pokud jsou kulisy v provazišti, jsou z pohledu diváka neviditelné a jsou zde vlastně „uskladněny“, dokud je není třeba umístit na jeviště, aby vytvořily požadovanou scény. Takto může být pro dané představení připravena (zavěšena) celá sestava kulis a proměny scény jsou pak velmi rychlé.