Točna je scénický prvek, který (na rozdíl od tahů) není součástí scény každého divadla. Jde o součást dolní sféry jeviště. V nejjednodušším případě je točna tvořena kruhovou deskou v jevištní ploše, která se obousměrně otáčí; průměr točny bývá v řádu jednotek metrů (obvykle od 5 do 15 m), zejména v závislosti na rozměrech jeviště jako takového. Ve složitějších případech jde např. o dvě točny (vnější prstenec plus vnitřní kruh), točnu s propadly nebo stoly apod. Točna je zpravidla poháněna motorem (typy motorů viz komentář k tahům v odst. 1.2), ruční točna je opravdu výjimkou. Provedení točny závisí na požadavcích, které jsou na ni kladeny – existují točny s poháněnou středovou osou, s pohonem na obvodu a se středovou osou, a dokonce i točny bez středové osy. Z hlediska automatizace jsou tyto „detaily“ (jakkoliv důležité ze strojního hlediska) opět víceméně irelevantní. Hlavním parametrem točny je rychlost otáčení. Bylo by sice vhodné používat jako veličinu pouze úhlovou rychlost, ale z praktických důvodů (obsluha i režisér se spíše orientují v dráze, kterou točna na obvodu ujede, než v úhlu natočení) se pracuje i s obvodovou rychlostí (vzoreček ze základní školy říká, že např. obvodová rychlost 1 m/s u točny s průměrem 12 m znamená úhlovou rychlost asi 20°/s).
Točna se používá k rychlým změnám scény, simulaci pohybu apod.